Poté, co jsem od pátečního ráno do sobotního večera prakticky nespal, jsem se v neděli vzbudil až někdy po poledni. Naobědval jsem se a už se mi zase chtělo spát... a tak, než někde trajdat celý utahaný, jsem radši spal dál.
Probudil jsem se až za tmy, poluštil pár mysterek a šel zase spát.
Neděle, jak má být! :)
Tímto strojem, zatím na stojánce
v Bělehradu, jsem letěl na Kypr.
Cesta z Bělehradu na Kypr trvala o hodinu méně, než by se mohlo zdát, protože ostrov se nachází v jiném časovém pásmu. Nebo taky o hodinu déle, než by se dalo očekávat - protože neleží zase tak daleko na východě a je to jen vedlejší, východoevropské, časové pásmo.
Tak sedím na letišti Velkého Hrdiny v Práglu, před chvílí mne opustil můj kufr - vyměnil jsem jej za tři kousky tuhého papíru... Když jsem se dozvěděl, že inzulínové pero mne smí doprovodit, jen když budu mít úřední glejt od svého medicinmana, šlehl jsem si íčka hned a taštičku s léky svěřil kufru. A takhle se mi odvděčil...