Jdeme do hor

Kykkos

Tak zase do hor... Proč? V horách, až úplně nahoře, ne teda přímo úplně na hoře Sněžce, 1952 metrů vysoko, ale o něco níž, tak třinást, šestnáct set, na hřebenech (fakt) se nachází několik klášterů... které mimo sezónu zavírají už tak ve tři, ve čtyři... odpo.
Kdyby nebyly ty keše. Je to mor! Z hodinové cesty z Limassolu na Sněžku se najednou stane cesta více než čtyřhodinová. Pravda, člověk vidí pár zastrčených kostelíků, krásné vyhlídky, středověké mosty utopené hluboko v údolích, poučí se o geologii ostrova, ale...
Ale když dojí oběd, kouká, že je půl třetí a do nejbližšího kláštera je to ještě přes půl hodiny kroucení volantem. No, prostě, ve čtvrtek jsem kromě přírody nic nestihl. :-(

Panenka Maria u dálnice

Dnes jsem se tedy vzmužil a vyrážel o dobré dvě hodiny dříve, krátce po deváté. Cestou jen pár keší... Je to mor! ... a ve 3/4 na dvě jsem už vstupoval do nejskvělejšího, nejvýznamnějšího a druhého nejzlatějšího kláštera na Kypru, královského Kykkosu.
Ale zpátky.Cestou jsem tedy sbíral nějaké keše. Jedna z prvních byla u kostelíčku panenky Marie hned u sjezdu z dálnice v Episkopi. Já tam tedy nesjížděl, protože jsem zmateně sjel o sjezd dřív, ale díky tomu jsem mohl vzít i další keš v Episkopi, u vinařského muzeum.

A pak už teda do hor. Cestou už tolik keší, jako těch "u cesty", nebylo. Třeba ale tady tahle - nějaké bojovné domorodky, Andělky Filemonové. Hned vedle je kostelíček, poměrně tradičně zasvěcený Svatému kříži (velmi oblíbené, na Kypru).

Kostelíček sv. Kříže, exteriér

Kostelíček sv. Kříže, interiér.

To je ona.

A za chvíli jsem byl v Omodosu, mistě, kde se nachází nejstarší tradiční keš na Kypru, tj. keš s krabicí (tu úplně první uvidíte za chvíli), The first traditional cache in Cyprus, založená 21. září 2002. Opravdová starožitnost, dvanáct a půl let stará, umístěná pod pěkným rozložitým stromem na kraji vinného pole.

Výhled na jezero

 Z Omodu je to už jen kousek ke keši Yet another lake view (Ještě jeden výhled na jezero). Keš je na kopečku a je tam opravdu docela pěkný výhled na jezero.

Už nesyčí :-)

Musí se k ní po polních cestách a helejte, co se mi nestalo - ušlo mi kolo! Vyzvednu keš, popojedu na vedlejší kopeček (tak 100 metrů), kochám se a najednou si říkám "Co to auto tak syčí? To je něco v motoru, nebo co?" Ale kdepak! Levé přední kolo se jaksi zplošťovalo... A tak jsem si vyzkoušel, jaké to je vyměnit na Suzuki Jimmy kolo. Celkem pohoda.

Nejstarší keš na Kypru

A pak za chvíli - Tadá, tadá, tramtadadadááá! - už je to tady, nejstarší keš na Kypru, Cyprus 1 - Lake View (Vyhlídka na jezero)!
Protože tu lovím keše hlavně "Na Pepu" (tj. jezdím od jedné k druhé autem), docela jsem si tu pobloudil. Keš je na svahu, kolem se klikatí několik cest a naž jsem našel tu, od které jsem se nemusel na místo škrabat trnitým příkrým svahem, chvíli si to vzalo.
Kež je tzv. virtuální, takové se dnes už dělat nedají. Založená byla už na Apríla 2002. Musíte dorazit na místo a pak autorovi odpovědět na jím určenou otázku. Je to podobné jako earth keše, ale nemusí to být o geologii.

Středověký most Kefelos.

Nájezd na most - všimněte si přípojného pruhu.

Turistická cestička od mostu k nedaleké keš.

Kytičky u cestičky

Povídání

Most Elia

Údajně zavřená silnice - ale já odtamtud přijel!

Vesnice Kaminaria

Kostelíček v Kaminarii u hřbitova, myslím, že taky sv. Kříž

Posezení před kostelíčkem

Pojďte, kaminarský hřbiteček na vás čeká!

Ještě jeden pohled na Kaminarii, tentokrát od hřbitova

Klášter Kykkos - vstup od silnice

Jedno z nádvoří.

Jiné nádvoří - v pozadí vchod do muzea. 

Typická pavlač v Kykkosu

Spojovací chodba

Další pavlač - všimněte si modelu loďky, asi daru námořníku vděčných za ochranu.

Gabriel na pavlači.

A zase pavlač, typické dveře, asi vchod do mnišské cely.

Třínohá koška na cihlové střeše.

Památník balkánských válek.
Tento mladý muž, Michail Stivaros, potencální lékař
 z vedlejší vesnice Pedulas, dobrovolně a s radostí
umřel ve svých 20 letech v Makedonii. 

Kdyby se otočil, měl by takovýto pěkný výhled na záliv Morphou.

Hm, tak to jsou ty vysokohorské silnice, co jsem po nich jezdil

Kostelíček u památníku, s křížem vpravdě polských rozměrů.

Oltář

A hlediště.

Artemidina stezka.

Když jsem včera procházel svůj výlet, zjistil jsem, že mystery keš, kterou jsem na Sněžce vynechal (SnowBall) je přímo triviální - stačí vědět, jak je kopec vysoký - a to mi přišlo líto. A protože po návštěvě kláštera už nebylo moc času na cestu dál na zápd (po klikiatých cestičkách bych tam dorazil hodinu po západu slunce), jel jsem zpátky na kopec.

Keš jsem sebral hnedle, obratem, ale co mne ještě lákalo, byla Artemidina stezka, mým odhadem tam 4 km dlouhý okruh kolem kopce vroubený 16 kešemi. Protože už bylo čtvrt na šest a slunce zapadalo asi za hodinu (ne že by bylo krz mrholící mraky vidět), řekl jsem si, že půjdu opačným, než doporučeným směrem, tak abych začal na severním úbočí, kde jsem očekával zbytky sněhu.

Zima je pryč, jaro je tady

 - už vykukují lavičky! 

A dobře jsem udělal. Nejenže stezka je ve skutečnosti dlouhá 7 km, ale na jakémkoliv severně otočeném úbočí byly sněhu víc než zbytky. V některých místech to mohl být tak metr, i víc. Ale už to byl sníh tvrdý, takový ten firn, a hlavně - nebyl jsem první, kdo na stezku letos vyrazil. Čekala mne tedy již vyšlapaná cestička. No, přesto. Po sněhu se nechodí zrovna nejsnáze a třebaže celá trasa vede prakticky v rovině, čekala mne tříhodinová procházka. Mrholení, které zpočátku ustalo, se chvílemi měnilo v déšť a na západních svazích foukal docela nepříjemný vítr.

500 let stará borovice.

Ale stálo to za to. I přes nehezké počasí a nastupující soumrak jsem se dočkal krásných výhledů. Vlastně ty noční byly možná ještě lepší, než denní. Stezka měla místy až vysokohorský charakter, vedla kolem skal, jakoby do nich vytesaná. Jinde zatáčela do údolí horských potůčků či procházela lesy. A všude ty borovice, že. Rostou až úplně nahoru, snad jen posledních dvacet výškových metrů kopce je holích (ale já šel ještě tak o sto metrů níž).

A samotný pohyb mi udělal líp. I když se bolení v krku moc nezmírnilo, používaný organismus začal vysílat příjemnější signály. Nádherný závěr výletu!

Sjezdovka

A její spodek. 

Další úsek Artemidini stezky. Tvrdá holka.

Opouštím severní svah, už je občas vidět i cestička.

No vida, tak to má být.