První den na Kypru

Tímto strojem, zatím na stojánce
v Bělehradu, jsem letěl na Kypr.

Cesta z Bělehradu na Kypr trvala o hodinu méně, než by se mohlo zdát, protože ostrov se nachází v jiném časovém pásmu. Nebo taky o hodinu déle, než by se dalo očekávat - protože neleží zase tak daleko na východě a je to jen vedlejší, východoevropské, časové pásmo.

Čekání na kufr.

Cesta proběhla celkem příjemně, prostor mezi sedadly, byť ještě menší než v autobuse, byl přeci jenom větší, než si pamatuju z dřívějška. Rozhodně jsem nemusel nohy páčit kolem výčnělků kovové konstrukce křesel. Záhy po startu jsme dostali večeři (já už druhou, ale to posádka nemohla vědět). Na výběr bylo mezi hovězím stew s bramborovou kaší a kuřetem s rýží. Sedadlo za mnou seděl nějaký vegetarián, který se až na místě dozvěděl, že měl zvláštní dietické požadavky hlásit už při nákupu letenky. A tak cestoval o hladu.

A to je on, můj kufr.

Přistání bylo klidné, v letištní hale byl jen náš let, kufry se tedy neměli s čím pomíchat a ani jsem se nenadál, už jsem byl venku. Podle instrukcí autopůjčovny jsem zahl vpravo, minul stanoviště taxíků a došel k druhému, kde mělo být nástupiště kyvadlové dopravy do autopůjčovny, provozované pod značkou Autodirect. Ale taková cedule tu nebyla. Po chvilce bloudění jsem se rozhodl vrátit na letiště a celou trasu zopakovat, když v tom kolem projel minibus a nadějně na mě blikal. Jen měl na sobě jinou firmu. Šofér vyskočil a ptal se, jestli na něj čekám. "No." A tak jestli čekám na Autodirect. Že by si takhle kradli zákazníky? Jenže byla noc, kolem pusto, tak jsem nastoupil.

První den cestování - nejdřív po modré na východ, pak zelené šmrdolení, po červené zpátky do Larnaky a po hnědé do hotelu. 

Ale ne, nebylo to tak. V půjčovně jsem podepsal papíry s hlavičkou Autodirectu a instruován o záludnostech jízdy vlevo a směru na Limassol jsem převzal ojetý Suzuki Jimmy. Pravdy, vůz je trochu menší, ale jakmile se levá noha proplazí pod volantem, je to celkem v pohodě.
Bylo kolem čtvrté ráno a nástup do hotelu až po druhé odpoledne. Co teď? Vyrazil jsem do nejvýchodnějšího bodu řecké části ostrova, na mys Greco, abych přivítal den pohledem na Slunce stoupající z mořských vln. (Že bude nad mořem opar, jsem netušil.)

Britské vysílače na mysu Greko.

Výhled na východ.

Západní strana mysu.

Výhled na severozápadozápad.

Věrný Jimmy.

 Na mysu jsem dal první dvě keše. A pak ještě několik v okolí. Přitom jsem jen koukal, jak je ten Kypr rozkvetlý.

Na Kypru to už všechno kvete.

Kytičky ve skalách.

I fialové.

A růžovofialové.

Nebo jakési zvonky.

...či co to je.

Je toho spousta.

"Říkám - KAMENNÁ BRÁNA!"

Žlutě rozkvetlá louka.

Cestou zpátky na západ jsem zastavil v Larnace, koupit si telefonní kartu, kvůli internetu. Nebylo to snadné, slečna ji nedokázala jen tak rozchodit, několikrát kamsi telefonovala. Já si zatím četl přiložený návod a protože jsem sledoval, co dělá, bylo mi za chvíli jasné, proč to nejde. Ale než jsem jí to stačil říct, dovedl ji přítel na telefonu k témuž poznání. Že mi ale prodala jinou kartu, než jsem chtěl, to už jí neřekl (to jsem se dozvěděl až v úterý v Limassolu).

No a když jsem od prodejny odjížděl, hádejte, co se nestalo? Jel jsem moc blízko levého okraje a rozbil zrcátko o parkující auto! No, nestalo se mi něco podobného, když jsem poprvé řídil úplně sám auto a odjížděl ráno z domu, na Helfertové, do práce? Hm...

Pamětliv výhrůžek ve smlouvě o půjčení auta jsem volal hned na hotline. Zřejmě jsem se dovolal témuž chlapíkovi, co mi auto půjčoval. Domluva byla strašná, telefonovat anglicky, to není pro mě a navíc ta řecká výslovnost - drnivá er, chmísto h a tak vůbec. Nakonec se ukázalo, že chce vědět, jestli někdo volal policii a když jsem mu řekl, že ne, tak prý že mám jet zpátky do půjčovny. Tam byli dva mladší chlapíci, koukli na auto, řekli, že to nic není, že lidé dělají s auty první den s auty horší, mnohem horší, věci, zavolali zpátky šéfovi (to byl ten, co jsem s ním mluvil předtím), vyfasovali ode mne €20 za opravu a náhradní díl a řekli mi, že to v sobotu stejně nevymění a ať se stavím v pondělí, jestli mi to rozbité sklo vadí.

Takhle na Kypru vypadají vodojemy.

 Uspokojen, že mi auto neseberou jsme se vydal rovnou do hotelu. Ale cestou na mne z mapy koukaly kešky...

Výhled od vodojemu - vesnice s mešitou i kostelem.

Hm, cosi na stromě. Poupata? Plody?

Kuk oknem do kostelíčka!

To je myslící olivovník. S keškou.

Úly.

Benátská hláska.

Památník boje za nezávislost. 

Na projížďce v horách.

Takové malé hory kousek od moře.

S roztomile se vinoucími cestičkami.

A astronomickým centrem arcibiskupa Makariose.

Borovička na vrcholovém hřebenu.
S keší T4, kterou jsem neviděl a tak to radši moc nezkoušel.

Jeziórku v górach.

Jimmy na kopci.

A totéž bez Jimmyho.

Kopec s roztomile se vinoucími cestičkami, z protější strany.

(Možná bude ještě doplněno.)